EBC trek: Everest Base Camp

Noc byla šílená. Při každém pohnutí mě píchalo v hlavě. Situace byla taková, že jsem si třeba chtěl nasadit rukavice (které jsem měl u sebe ve spacáku) a trvalo mi to věčnost – nejdříve jsem se přemlouval, pak nasadil jednu, počkal, až přestane bolet hlava a nasadil druhou.
S pitím to bylo to samé – pil jsem o sto šest, ale už večer mi bylo jasné, že mám vody málo. Zkrátka jsem to podcenil.

Hlavou se mi honily myšlenky, co se stane, když omdlím a začal jsem si vybavovat příznaky výškovky. Žádné jsem ale neměl, prostě jsem vystoupil výše a trošku mě bolela hlava, která také bolet přestávala. Chuť k jídlu jsem měl také, když jsem rozžvýkal müsli tyčinku.
Kolem deváté večer mi začalo kručet v břiše, ale neměl jsem sílu udělat polévku. Tu jsem si dělal ve dvě ráno, když jsem si vyklepal těstoviny, zalil zbytkem vody a přidal instantní polévku. Najedl jsem se (i zalil vodou) a bylo mi mnohem lépe.
Na co jsem si nemohl stěžovat byla zima. Oblékl jsem si péřovou bundu a kalhoty a celou dobu jsem díky omezenému prostoru ležel v jedné poloze, ale hezky v teple.

Budíka jsem měl na půl šestou (doufal jsem, že se obloha třeba trošku protrhá a bude vidět Everest – nebyl).
Také přišli první tři kluci ze spodní lodgie.
Udělal jsem pár fotek a začal se balit. Hlava téměř vůbec nebolela, spíš čas od času v ní píchlo (ale to bylo z nedostatku vody).
Měl jsem v termosce zhruba poslední kalíšek čaje. Dobalil jsem, snědl müsli tyčinku a vypil kalíšek čaje. Vyrazil dolů do restaurace, kde jsem si plánoval dát čaj a doplnit vodu.

Cesta ze začátku byla hrozná – šlo se dost pomalu po kamenech. Poté byla lepší – už začala být prašná. Mě ale docházely síly.
Jakmile jsem dorazil před restauraci, musel jsem si 2x odpočinout (a to jsem byl přímo před ní). Zkrátka jsem tohle podcenil, ale zase jsem se poučil.

Objednal jsem si konvici čaje (asi 7 hrnků, litr a půl tekutin). První dva hrnky jsem se vzpamatovával a poté se najednou vše otočilo. Začalo mi být moc dobře. Vyndal jsem si narychlo zabalené věci, vše přeorganizoval, doplnil si vodu a vyrazil do základního tábora Mount Everestu.

Přišlo mi, jako bych letěl. Noc v pěti a půl tisících se vyplatila. Šlo se mi parádně. Předbíhal jsem ty, co šli jen s malým baťůžkem (věci si nechali v lodgii).
Bohužel mě zastavila dlouhá kolona jaků, která nesla věci pro dvě expedice. To nešlo předběhnout.

Alespoň bylo dost času na fotky.
V základním táboře teda nic moc. Kamenitá plocha, vpravo ledopád Khumbu a okolí hory. Udělal jsem několik fotek, dal si müsli tyčinku a vyrazil zpět.

Celý tábor je sám o sobě velký (myslím celá plocha), ale samozřejmě, čím blíže ledopádu Khumbu (kde se startuje výstup) jste, tím lépe.
Srandovní bylo, že když se už přicházelo do tábora, tak naháněči obou karavan jaků začali najednou šílet a hnali je na určité místo, kde už na ně vždy někdo mával. Na to, že to byly ,,jen“ dvě expedice, tak jsem čekal, že se tam strhne nějaká mela.

V táboře jsem mluvil s některými lidmi z expedic a jejich pomocníky. Dozvěděl jsem se zajímavé informace a nabral i nějaké kontakty.

Ze základního tábora jsem vyrazil směrem do Gorakshep. Uvědomil jsem si, že jsem kromě dvou müsli tyčinek a konvice čaje nic nejedl (samozřejmě jsem pil vodu).
V Gorakshep jsem si tedy udělal ovesnou kaši, čaj a vyrazil směrem do Lobuche (kde jsem spal před dvěma dny).
Po cestě hodně sněžilo. Šel jsem sám a čas od času jsem nevěděl kde jsem. V tomto případě tu je ale několik faktorů, jak se orientovat:
a) zeptat se ostatních,
b) sledovat stopy,
c) sledovat jačí výkaly– pořád tudy něco tahají a jsou vidět i ve sněhu,
d) pamatovat si, kudy jsem předtím šel.

Během cesty jsem také potkal tři samotné jaky. Bez honce. Bylo to zajímavé, protože pořád šel jeden vpředu a ti ostatní ho následovali.
Asi mají naučeno, že jakmile donesou náklad, pustí je honec samotné zpět a oni trefí.

V Lobuche jsem si sednul do jedné restaurace a dal si opět konvičku čaje. Počasí se kupodivu vylepšilo (přestalo sněžit a vysvitlo sluníčko).

Dnes už žádné plány nemám. Jen si doplnit vodu (chtěl jsem si ji doplnit tady, ale řekli mi, že žádnou nemají – to se promítne v jejich dýšku – rád bych věděl, z čeho mi uvařili tedy ten čaj – nebo to možná raději vědět nechci.
Teď mě čeká přechod třech sedel Kongma La (5 535 mnm), Cho (Chhugyuma) La (5 420 mnm) a Renjo La (5 360 mnm). Celkově by mi na to měl stačit týden. Aklimatizovaný jsem dobře a vždy, když se dané sedlo přejde, tak se sejde do výšky pod 5 000 metrů. Tím pádem bych měl dnes spát teoreticky naposledy ve výšce 5 000 metrů a poté vždy pod touto výškou. Nicméně se budu pohybovat ještě další týden nad 4 000 metrů.

Zítra bych chtěl přejít první sedlo Kongma La (5 535 mnm), odkud se jde právě z Lobuche, kde dnes spím. Je to trek asi na 7 hodin – s mojí zátěží počítám na 8 hodin, proto se doporučuje vyrazit hned brzo ráno. Plánuji vyrazit někdy kolem 6 ranní.
Pokud vše půjde dobře, měl bych pozdě odpoledne nebo večer dorazit do vesnice Dingboche (4 410 m. n. m.) a pokud bude čas, tak přejít do vesnice Pheriche (4 240 m. n. m.). Nad druhou jmenovanou vesnicí jsem posledně spal ve stanu, a pokud by to časově vyšlo, rád bych zde i zítra přespal.