EBC trek: krátký den s příznaky výškové nemoci

Spal jsem ve výšce asi 4 050 metrů. Spalo se mi dobře, až na nutné vykonání potřeby uprostřed noci. Bylo asi mínus deset, ale při vyhrabání z vyhřátého spacáku mi pocitová teplota připadala tak mínus padesát.

Ráno jsem musel ještě jednou, ale to už svítalo a bylo lépe. Počkal jsem si, až zpoza hory vyleze sluníčko a udělá se tepleji.
Ve stanu jsem si udělal snídani a začal si balit věci. Stan působil jako menší skleník a musel jsem otevřít oba východy, aby tam trošku foukalo a nebylo takové vedro.

Spal jsem hned nad místní školou. To jsem zjistil před devátou, když přišly tři děti a klasicky si stouply přede mě, šuškali si a koukali. Jakmile se osmělili, tak začali zlehounka šahat na stan.

Dobalil jsem, ujistil se o správné cestě do další osady a vyrazil. Zhruba ve stejné výšce, kde jsem spal, měla být další vesnice Somare. Ale šlo se nejdříve dolů a poté muselo asi 60 výškových metrů stoupat.
Připadalo mi to jako věčnost.
Zhruba kilometr před vesnicí stál baráček a z něj vyšel asi desetiletý kluk. Chvilku na mě koukal, jak funím, a pak kolem mě začal poskakovat a vyloženě si ze mě dělat prdel (smál se, napodoboval moje funění, atd.).
Po chvilce jsem si musel odpočinout a vydýchat se. V této chvíli předvedl vrchol svého ,,představení“. Pokud jste viděli film Slunce seno a pár facek, jak Milena brečí před hospodou a trhá svatební oznámení a před ní stojí malá holčička a čumí na ní.
Tohle byla naprosto stejná situace. Až na to, že jsem nic netrhal a místo breku jsem funěl. Ten malej parchant stál tak metr a půl ode mě a prostě jen čuměl.

Dovlekl jsem se do Somare a uprostřed vesnice jsem našel hadici, ze které jsem si načepoval vodu.

Další moje destinace následovala osada Pheriche (4 240 m. n. m.). Byla v takovém ďolíku, takže se nejdříve musel přejít jeden kopec, kde už výška byla znát. Poté se sešlo dolů a šlo se asi půl km více méně po rovince.

Bylo lehce po poledni a rozhodl jsem se, že investuji do internetu.
Nahoře už to není zdarma (např. když se ubytujeme nebo si dáme jídlo). Co jsem zjistil, tak tu jsou karty.
Zde byla karta za 500 rupií na 200 MB a za 300 rupií na 100 MB.
Těch sto by mi mělo stačit, tak jsem si o ní řekl. Samozřejmě ji neměli, proto jsem si vzal tu za 500. Nespotřeboval jsem ani 100 MB a to jsem nahrával fotky na FB, posílal je emailem, vyřizoval emaily a ještě různě brouzdal po internetu.
Alespoň pro příště vím, jakou kartu si objednat. Jen jsem zvědavý, jestli se i ceny v přibývající výškou budou nějak lišit.

Seděl jsem tu ve velké společenské místnosti a během necelých dvou hodin jsem celkem prochladl. Přes den se v kamnech netopí.
Bohužel jsem do restaurace přišel nenajedený a během stráveného času mi dost vyhládlo. Zhřešil jsem a objednal si (k čaji a internetu, co jsem již měl) pizzu. Měli tu nějakou namixovanou. Byla moc dobrá, ale cítil jsem v ní i rybičky. Trošku jsem se bál, aby mi to nezamávalo se žaludkem, jako když jsem byl na Kanárech.

Kolem třetí hodiny jsem se vydal dále. Měl jsem v plánu dojít do Dughla (Thukla) (4 620 mnm). Na konci osady tekl potok, umyl jsem si tedy nádobu na vaření a udělal čaj.
Začal jsem postupovat. Šlo se takovým údolím pořád nahoru, ale nebylo to žádné prudké stoupání, hodně mírné, ale za to dost dlouhé.

Po cestě jsem míjel prostor, kde bylo pár kamenných domků a několik ploch ohraničených kamennými zídkami. Na jedné byly stany. Vypadalo to jako expedice. Zeptal jsem se jich, co jsou zač a ano, expedice to byla.
Když se jde z Lukly např. do základního tábora Everestu, kde začíná expedice nahoru, tak se nese spousta věcí. To jim nesou jaci, nosiči, něco sami, atd.
Minimálně spějí v lodgiích nebo po hotelech. Proto si vždy pronajmou takovýhle prostor (když je k dispozici) a utáboří se na noc zde.

Já ale pokračoval dále a výše. Asi ve výšce 4 400 metrů mi nebylo zrovna nejlépe. Ne, že by se mi nějak motala hlava nebo mi bylo blbě. Ale prostě to nebylo jako normálně.
Tady přišlo první rozhodnutí, že to otočím.
Sešel jsem do výšky asi 4 300 metrů, kde právě stanovala výše zmíněná expedice. Nevěděl jsem, jestli tam v noci nepřiběhne nějaký pikolík a nebude po mě chtít také peníze za pronájem. Proto jsem sešel podél kamenných zdí úplně dolů a na poslední ohraničené louce jsem si dole v rohu postavil stan.

Bylo kolem půl páté. Najedl jsem se, napil horkého čaje, oblékl pod kalhoty podvlíkačky (v noci je už opravu zima) a dal do spacáku věci, co by měly být v teple (externí nabíječku, náhradní baterie, čelovku, mobil, peníze a doklady a také lahev vody na ráno).
Chvilku jsem poslouchal muziku a najednou na mě přišla únava. I když jsem toho dneska moc nenachodil, v půl sedmé jsem už usínal.