www.josefholoubek.cz - Nezávislý mladý dobrodruh s touhou po cestování a chutí na překonání výzev
english czech

Není natolik vzdáleného cíle, aby jeho dosažení nestálo alespoň za pokus...

EBC trek: Lukla podruhé

22. den
21. března 2016

Namche Bazar (3 440 m. n. m.) -> Lukla (2 840 m. n. m.)

Dneska jsem si řekl, že se potřebuji přesunout pouze do Lukly, která byla vzdálená cca 6 hodin chůze z Namche Bazaru.
Cesta byla nejdříve dost z kopce, ale pak to začalo být nahoru a dolů a posledních cca 3 km se muselo vystoupat necelých 200 výškových metrů.

Už bylo vidět že to tu je komerčnější. Jednak (a to bylo asi nejhorší) jsem se musel vyhýbat karavanám oslíků a jaků (z obou stran), poté spoustě nosičů, kteří zásobili krámky a hotely a poté samozřejmě turistům.
Už začínám být alergický na trekaře, kteří si vesele vykračují a za nimi se vláčí nosiči např. se dvěma krosnami na zádech.

Co se týče chůze, už se mi šlo mnohem lépe. I do kopců. Bylo znát, jak je to nižší výška. Říkal jsem si, že takhle dlouho jsem do kopce (bez vydýchávání) už dlouho nešel.

Čím blíže jsem byl Lukle, tím více turistů jsem potkával.

V Lukle jsem potřeboval nakoupit proviant na dalších cca 7 dní – měl jsem v plánu koupit chleba a nějaké sýry. Sýry jsem nenašel, ale zase jsem našel instantní polévky. Rozhodl jsem se pro ně. Čtyři paštiky, co jsem měl, už mi také začali lézt krkem a je dobré mít 1x nebo 2x za den teplé jídlo. K polévkám jsem si koupil pytlík těstovin a ještě sklenici marmelády. Vedle v pekárně (mimochodem stejní majitelé) jsem si koupil ještě dva bochníky chleba.

Jeden pytlík polévky byl za 150 rupií. Na to, že jsem do teď jedl polévky z Alberta za deset korun to byl docela skok. Dokoupil jsem si jich 11 – příště si jich o 11 vezmu víc – těch cca 800 gramů navíc mě už nevytrhne.
Marmeláda byla za 250 rupií a těstoviny za 200 rupií. Celkově jsem jim tam nechal 2 100 rupií.
Bochník chleba stojí 300 rupií.
V místní pekárně mají příjemné gaučíky a wi-fi. Tak jsem se tu na zbytek odpoledne utábořil. Dal jsem si dvojitý hamburger a později bezkofeinové latté a čokoládový dortík se šlehačkou (šlehačku mi přinesla v hrnečku vedle a nevím, k čemu bych to přirovnal – chutí ani moc vzhledem to šlehačku nepřipomínalo.

Ještě musím říct, co bylo za akci před utábořením v pekárně. Potřeboval jsem dokoupit nějaké pohledy. V pekárně mě poslali směrem tam, kde měla být pošta a já tam měl také pohledy koupit.
No, mezi pekárnou a začátkem Lukly to bylo cca 400 metrů. Tam a zpět jsem šel tak 6x. Vždy mě z jednoho směru poslali na druhý a já chodil kolem pošty (= neoznačený krámek – spíš vetešnictví). Když už jsem se dost nepříjemně zeptal v jednom krámě, kde teda ta pošta je, ukázal mi, že stojím před ní.

Na poště nejdříve nevěděli, kolik stojí pohledy, pak kolik známky, pak se ptali, jestli chci pohled i se známkou (??!!!!) a že si musí zavolat velitelovi, kolik to stojí. Pak tam přišla nějaká babka a začala říkat ceny. To už mě vytočilo a odešel jsem, že se vrátím později.
Po cestě jsem koupil zbytek pohledů v krámě ještě o deset rupií levněji (za 20 rupií jeden). S pohledy jsem se vrátil na pošlu a chtěl po nich jen známky. A už byl oheň na střeše. Přehazovali si mě jako horký brambor. Nejdříve že nevědí, pak že si musí zavolat, pak že nerozumí – bába, co před tím diktovala ceny, odešla hned jak viděla, že jsem vytáhl svoje pohledy. Upřímně jsem je tam teda kompletně poslal do p….e (česky) a šel hledat známky jinam.

Všichni mě posílali na poštu. To jsem věděl, co jsou zač, tak jsem hledal další alternativu. Tou bylo letiště – zase na druhé straně města (cca o 400 metrů dále). Šel jsem tam a pořád mě otravovali náhončí, jestli chci koupit letenku do KTM. Nejdříve jsem se jich ptal na známky a to už jsem pro ně nebyl zajímavý.
Alespoň zrovna odlétalo letadlo (v Lukle je asi desáté nejnebezpečnější letiště – je z kopce a na jedné straně je skála a na druhé sráz), tak jsem si to natočil.
Potom jsem řekl jednomu náhončímu, že chci letenku a známky na pohledy, jestli mi s tím může poradit. On samozřejmě byl nápomocen, proto jsem ho následoval do odletové haly, kde mi začal domlouvat letenku. Já na něj, že chci hlavně ty známky a on pořád OK, OK. Proto jsem se zeptal té ženské za pultem, jestli prodává i známky. Ona samozřejmě, že ne. Otočil jsem se na podpadku a odešel. Vyloženě zklamaný náhončí šel zamnou a co se jako děje. Tak mu říkám, že až budou známky, budou možná další kšefty.

Na letišti bylo ještě info centrum. Doufal jsem, že bych mohl známky pořídit tady. Nejdříve jako že ne a že musím na poštu. Tak jí říkám, že jí dám extra dvacet dolarů, když mi sežene známky. Najednou začala kmitat a že bude volat na poštu, atd.
V tu chvíli mi došlo, jak je tu vše propojené a co bych vlastně s pohledy se známkou v tomto bordelu dělal. Žádnou schránku jsem tu neviděl a na poště to určitě nechat nemohu – bylo mi jasné, co by s tím udělali a že by se jich příjemci nikdy nedočkali.

Sednul jsem si tedy na schody, dal si chleba s marmeládou a vyrazil zpět do pekárny. Pohledy si vezmu do Kathmandů, kde je pošlu na (doufám) normální poště.

Za dvojitý hamburger s hranolky, dva chleby, čokoládový dort a latté jsem platil 2 050 rupií. Dal jsem jí 2 100 rupií.

Moje další plány samozřejmě směřují do Jiri. Mám šest dní, abych se tam dostal. Času bych měl mít tedy dostatek. Nedávám si na zítra žádné cíle – zkrátka půjdu a až toho budu mít plné kecky, tak se utábořím. Jídlo bych měl mít a vody je po cestě dost.

logo-osobni

Publikováno: 2.1.2017 9:50