EBC trek: přehoupnutí přes 5 tisíc metrů

V noci se mi spalo naprosto báječně. Klasicky jsem se několikrát vzbudil, ale to je u mě normální a během chvíle zase spal. Spacák je zkrátka malý a často si ležím na ruce. Vzbudí mě brnění, jak si ji přeležím.
Dokonce jsem v noci neměl ani problémy s potřebou. K večeři jsem si místo polévky dal chleba s paštikou a ukázalo se to jako dobrá volba.

Na základě zkušeností z předešlého dne jsem dneska neočekával, že bych toho ušel nějak moc. Nikam jsem se tedy nehnal.

I přes to, že jsem měl daný med přes noc ve spacáku, tak byl pořád tvrdý. Rozhodl jsem se tedy připravit čaj a než si vodu přeliju do termosky, nechám v ní chvilku tubu s medem.
Už vysvitlo sluníčko a proto jsem se rozhodl snídat venku. Sundal jsem si ze stanu horní plachtu a dal ji na zídku sušit. Také jsem tam dal spacák, aby se trošku provětral.

Sednul jsem si na jeden ze spadlých kamenů, udělal si klasicky ovesnou kaši (přidávám více medu a začíná mi to zase chutnat).

Díky spoustě času jsem se rozhodl pořádně přeorganizovat věci v batohu. Na vrch si dát už zimní věci a při balení to pořádně vše namačkat do batohu, aby se toho tam vešlo co nejvíce. Přece jen při balení ve stanu to není ono.
Sluníčko hezky hřálo, vyndal jsem ze stanu karimatku a všechny věci na ní vyskládal.
Pomalu jsem si to začal organizovaně balit do batohu.

Kolem procházeli už trekaři, kteří spali níže v Pheriche. Také kolem šla skupinka tří jihokorejců, kteří měli dva nosiče. Dva se u mě zastavili a začali si mě fotit. Vykládali mi, jak jdou přes čtyři sedla a k EBC. Mě to ani moc nezajímalo, tak jsem jim pořád jen říkal ,,ok“. Nakonec vypadli.
Já vyrazil cca půl hodiny po nich a ještě jsem je v kopci dohonil. Asi to nevychytali s aklimatizací, protože těsně pod chatou v Dughla (Thukla) jeden vůbec nemohl jít a jeho nosič mu běžel pro nějaké pití do chaty (poté šel ještě zpět pomoci poslednímu z nich, který se pořád plácal na kopci).

Jak jsem popisoval už v předchozím dnu. Šlo se pořád do mírného kopce, poté byl trošku prudší a nakonec se sešlo k místu Dughla (Thukla), které bylo tvořeno dvěma chatami (samozřejmě i s ubytováním).

Sednul jsem si venku, dopíjel čaj a jedl chleba s paštikou. Pořádně jsem se namazal krémem na opalování a ještě si v chatě dotankoval vodu na další výstup.

Vyrazil jsem do prudkého kopce. V téhle výšce je ale už docela jedno, jestli je výstup prudký nebo se jde po rovince. Tempo je docela stejné v obou případech.
Asi po hodině výstupu se přešlo sedlo a další postup byl nejdříve mírně z kopce nebo po rovince.

Po celou dobu byly nádherné výhledy na okolní hory.
Já se cítil celý výstup hodně dobře. Často jsem pil, postupoval pomalu a vydýchával se.
Jakmile jsem se třeba rychleji vyhoupnul na nějaký kamenný schod nebo po rovince zrychlil, bylo to okamžitě znát a musel jsem zastavit a dýchat.

V Lobuche (4 910 m. n. m.) jsem si sednul do jedné lodgie, kde ve společenské místnoti píšu poznámky. Jsem rozhodnutý si nic neobjednat. V batohu mám v plastové lahvi těstoviny a také hříbkovou polévku. Celý den se na ní těším, až si ji udělám. Dopíšu si poznámky a půjdu si ji někam ven připravit.

Na závěr dnešního psaní bych zase rád napsal moje další plány (schválně, jak se to bude opravdu vyvíjet).
V současné chvíli jsem ve výšce 4 950 metrů.
Dýchá se mi dobře, hlava mě nijak nebolí, zkrátka vše vypadá dobře.

Podle mapy to je do základního tábora ve výšce 5 364 metrů cca 6 hodin. S mojí zátěží a postupem to odhaduji na cca 8 – 9 hodin.
Další destinací by měla být osada (předpokládám, že to zase bude jen uskupení chat) Gorakshep (5 140 m. n. m.). Je to zároveň poslední osada před základním táborem a také výchozí místo tam a zpět.
Nad touto osadou ve výšce 5 550 metrů je místo Kala Patthar – jsou tu prý neuvěřitelné výhledy na Everest (nejlepší údajně východ a západ slunce).
Zatím ale nevím, jak to místo vypadá. Ideální by pro mě bylo, abych se tam zítra dostal a pokud bych se cítil dobře, tak bych tu přespal.
Na aklimatizaci by to bylo nejlepší. Výš, než je toto místo, se už nedostanu. Večer bych si hezky nafotil západ slunce a ráno bych ,,jen“ vstal na východ. Trekaři z Gorakshep musí vyrazit třeba hodinu a půl před východem slunce.
Poté bych sešel dolů, doplnil vodu v jedné chatě z Gorakshep a šel do základního tábora. Už by to tam mělo snad i žít, protože začala sezóna a směřují tam expedice.
Z Gorakshep do základního tábora by to měly být 3,75 hodiny a zpět kolem 3,5 hodiny.
Dále do Lobuche (kde jsem teď) by měl být sestup další cca dvě hodiny.

Po základním táboře mám v plánu přechod třech sedel kolem 5 400 metrů. Pokud by vše šlo podle plánu, tak zítra (v sobotu) dojdu do Gorakshep a vylezu na Kalla Patthar, kde přespím. Další den (v neděli) půjdu do EBC a sejdu zpět do Lobuche.
V pondělí bych se měl vydat na přechod prvního sedla Kongma La (5 535 m. n. m.).

Uvidíme, jak to bude doopravdy.