EBC trek: Sedlo Cho La (cca 5 390 m. n. m.) a přesun do osady Gokyo

Po ránu jsem se několikrát vzbudil. Jak začalo svítat, podíval jsem se na hodinky a zjistil, že je půl sedmé. To už mělo za pár minut vylézt sluníčko zpoza hory. Došel jsem si na malou a sluníčko akorát začalo vylézat. Udělal jsem pár fotek.

Ze stanu jsem sundal plachtu a dal ji na kámen. Přes noc se tam udělá zmrzlý povlak a čím víc se to osuší, tím lépe.

I když svítilo sluníčko, byla docela zima. Přes noc musím ve spacáku spát nejen s doklady a bateriemi, ale také s lahví (lahvemi) s vodou a plynovou bombou.

K snídani jsem si udělal poslední porci ovesné kaše. Teď budu snídat chleba s paštikou a případně si něco dalšího dokoupím.
Zabalil jsem si věci a viděl, že cca 40 metrů nade mnou vykoukli nějací lidi. Blesklo mi hlavou, že by to mohl být vrchol toho sedla. Dál jsem to neřešil a sbalil stan, vše připnul na batoh, dal si trošku čaje a vyrazil.

Opět jsem na sobě cítil, že jsem oslabený. Přece jen spaní nad 5 000 metrů tělo vysílí. Když do toho počítám ještě tu stravu, je to jedno k druhému.

Těch 40 výškových metrů (a cca 250 metrů vzdálenosti) jsem šel asi 20 minut. To ale bylo hlavně tím, že tu byly opět ,,šplhací“ pasáže. Musel jsem dávat pozor. Sice jsem pod sebou neměl velkou hloubku, ale při pádu by to na zlomení ruky nebo nohy stačilo určitě.
Na jedné hůlce mám pásek, tak ten jsem si navlékl na ruku. Na druhé bohužel ne, tak jsem ji držel v ruce. Našel jsem vhodný kámen, o který jsem se zapřel. Chvíli vydýchal a odrazil k dalšímu kameni, co jsem chytil rukou. Zkrátka lezení po skále s 25 kg na zádech.
Naštěstí to ale byla pouze pasáž asi 5 metrů, pak už to bylo klasické šplhání za pomoci hůlek.

Nahoře byl nádherný rozhled. Vylezl jsem ještě asi 20 metrů nad sedlo (už samozřejmě bez batohu). Udělal fotky a začal šplhat dolů. Viděl jsem, jak se do sedla škrábou dva nosiči a někde za nimi jejich klienti. Byli tedy tři (nosiči), ale jeden z nich byl pouze průvodce, který je dostal nahoru. Jak jsem později zjistil, cesta byla dost nepřehledná.
Později jsem si říkal, kdy museli vyrazit. Hlavně ti první, co jsem potkal před osmou ranní. Já jsem do první vesnice z druhé strany (a ještě z kopce) šel asi 4 hodiny. Na druhou stranu mají tihle všichni trekaři nosiče, kteří jsou na zátěž zvyklí a tempo je určitě rychlejší, než to moje.

Cesta dolů byla teda nic moc. Šlo se po menších a větších kamenech, někdy po suti. Protože to bylo z druhé strany, na částech byl také led. Musel jsem být hodně opatrný a každý krok zvažovat. To na čase také dost přidalo.
Po tomto úseku nastala relativně lepší cesta, ale bylo to asi přes čtyři kopečky. Tím pádem ve výšce kolem 5 000 metrů nahoru a dolů. Myslel jsem, že umřu.

Nehledě na to, že pak začal dlouhý sestup a já se lekl, že jsem někde musel špatně uhnout (ale zase jsem si říkal kde, když jsem šel pořád po cestě) a jdu dolů do jiné vesnice.
Poté jsem za sebou uviděl další dva trekaře, tak jsem se kapku uklidnil.
Vůbec se nedá sestup odhadnout. Šel jsem to celé čtyři hodiny a sestoupil asi o 700 výškových metrů.

Ve vesnici Dragnag jsem si dotočil vodu před cestou do osady Gokyo (osada vedle velkého jezera). Čaj jsem si nevařil, protože jsem měl nádobu ještě od ovesné kaše. Bylo teplo, proto mi to nepřišlo ani tak důležité.

Gokyo je cca o 90 metrů výš než Dragnag, ale jde se přes asi kilometr a půl dlouhý ledovec. Je to jiný ledovec, než jsem dnes spal. Tento je pokrytý kamením a sutí. Je to tedy pořád nahoru a dolů. Cesta dlouhá zhruba čtyři a půl km trvala kolem dvou hodin.

Původně jsem měl v plánu, že se v Gokyu posilním, doplním vodu a půjdu na kopec Gokyo Ri (5 360 m. n. m.), kde přespím. Podle toho, jak jsem unaven, jsem svoje plány přehodnotil. V Gokyu přespím a na Gokyo Ri půjdu další den. Chtěl bych vstát opravdu dost brzo, abych tam byl někdy kolem 9 hodiny, kdy by měla být obloha krásně azurová. Podle mapy by měl být vidět Everest a Makalu.
Výstupní cesta je přímo z Gokya, takže si večer vezmu vodu jen na čaj a na cestu tam a zpět. Po tom, co sejdu, tak bych vyrazil směrem poslední sedlo Renjo La (5 360 mnm). Vzhledem k tomu, že už ten den budu mít nastoupených cca 600 metrů, plánuji někde pod sedlem přespat a přejít ho další den (tedy pozítří) ráno – i díky lepším fotkám.

K jídlu už mám poslední polévku, co bych snědl asi zítra. V Gokyu jsem si koupil bochník jejich toastového chleba (za 500 rupií – ale menší, než jsem koupil např. v Namche Bazaru).
Ještě jsem si tu sednul do restaurace a objednal kuřecí steak s hranolky (mělo by to být za 900 rupií.
Ke chlebu mi zbývá poslední paštika. U pana domácího jsem si ještě řekl o máslo (které mi prodá údajně za 100 rupií – tedy část).

Spát dneska plánuji někde kousek od jezera, před výstupní cestou na Gokyo Ri.