Trek kolem Annapurny -> Z Besi Sahar (760 m) až do 3 400 m

Hrubý popis cesty můžete vidět v mém ITINERÁŘI. Já bych se rád v tomto článku zaměřil spíš na samotnou cestu, možnost spaní, stravování a celkovému pocitu z cesty.

Tyto řádky ťukám 6 den na treku, a pokud bych to porovnával s cestou k Everestu, musím říct, že jsem zatím docela zklamaný. Spousta cestovek tento trek popisuje jako jeden z nejkrásnějších treků vůbec (v Himalájích). Bohužel podle toho také vypadá okolí. Kolem téměř celého masivu Annapuren vede prašná a kamenitá silnice, po které jezdí jeapy, motorky a na částech ještě autobusy. To by nebyl takový problém, kdyby většina trasy samotného treku po této ,,silnici“ nevedla.
Nepál jsem si zamiloval nejenom díky horám, divoké přírodě, ale hlavně díky tomu, že si alespoň trošku odpočinu od civilizace. To se na tomto treku stane asi těžko.
Každá vesnice i větší osada nabízí spousty ,,hotelů“, gest housů, logií, atd. Všude na vás z vývěsních desek svítí barevné nápisy, jak jsou právě oni nejlepší, jak tu máte připojení k wi-fi, atd. Podle toho se také šponují ceny. Nemám nic proti tomu, že chtějí vydělat a během sezóny to je více méně jediný zdroj financí, ale co je moc, to je moc.
Máte tu buď rodinné hotely/ restaurace/ atd. a poté takovou tu chudinu, co má krávu, pět slepic, místo střechy plachtu a spí jich 5 v jedné místnosti. Nějaká střední třída, někdo mezi, není téměř vůbec vidět.

Z Besi Sahar až do Lower Pisang cesta mírně, místy trošku prudčeji stoupá. Ale nic náročného. A to říkám, i když táhnu na zádech cca 30 kg těžkou krosnu. Kdo kdy vyrazil třeba do Tater, tak by s tímto úsekem neměl žádné potíže.

V podstatě se dá celá trasa obejít s menším batohem, kam si dáte teplý spacák, lahev na vodu, termosku a další nezbytné věci. Ne víc, než 10 – 12 kg. V průměru každé tři kilometry se můžete kdekoliv najíst, přespat, dobít mobil nebo dokoupit to, co zrovna potřebujete (od trekových věcí až po sladkosti).
Podle toho ale bude vypadat rozpočet. Můj rozpočet je cca 5 – 7 dolarů na den, kdy si čas od času dám někde horkou čokoládu nebo nějaké jídlo.
Vodu nikde nekupuji, spím ve stanu a elektroniku si dobíjím přes solární panel nebo tam, kde to je zdarma.
V případě, že byste se spolehli na ,,full service“ a najmete si ještě např. nosiče, může se denní rozpočet vyšplhat na částku mezi 15 – 40 dolary.

Ale zpět k cestě. Za vesnicí Lower Pisang (3 200 m) je první náročnější stoupání. Náročnější hlavně z důvodu nadmořské výšky. Pro neaklimatizované jedince to může představovat první zkoušku sebe sama. Musím říct, že jsem se sám dost zafuněl a dost zanadával. Sice tu píšu, že každou chvilku můžete dotankovat vodu, což je také pravda, ale já, blbec, si vždycky naplním dvě 1,5 litrové lahve. Pak to rvu do kopce, nadávám, ale je mi to zase líto vylít.

Jakmile se vytáhne bagáž asi o 450 výškových metrů, půjdete už po cestě chvíli nahoru a poté dolů, ale pořád to bude vy výšce cca 3 600 metrů s padesátimetrovými výkyvy.

Sice se ještě o pár stovek metrů klesne, ale už to nebude pod 3 000 metrů.
Směřuje se do vesnice Manang (3 540 m), což je taková výchozí stanice do 5 416 metrů vysokého sedla (nejvyšší místo tohoto treku).
Jako vhodný způsob aklimatizace doporučuji zastávku v osadě Braga – Braka (3 439 m), odkud máte možnost vyrazit na aklimatizační výstup buď k ledovému jezeru ve výšce 4 600 metrů, nebo jeskyním ve stejné výšce, jen na druhé straně (ve stěně Annapurny III.).
Je tu možnost ubytování a také pekárna. Samozřejmě připojení k internetu, dobití elektroniky, atd.
U ledového jezera je tzv. view point, což je v překladu výhledové místo a uvidíte kopečky Cholus, Lamjung Himal, osmitisícovku Manaslu a Annapurna I a dále Annapurnu II., III. a IV.). Kdo má čas, tomu doporučuji navštívit obě místa. A kdo má ještě více času, tak tam nahoře rovnou přespat.

Co se týče cen za jídlo a pití, přikládám fotky jídelníčku z Mungji Lodge. Nabídka je všude hodně podobná a ceny se směrem nahoru zvyšují a směrem dolů snižují.
Za ubytování to je různé. Pokud v lodgii nejenom spíte, ale také jíte a pijete, je cena za ubytování nižší, než když tam chcete pouze spát. Samozřejmě cena za jednolůžkový pokoj bývá vyšší než za vícelůžkový.
Pokud se cestuje ve větší skupině, mohou se dokonce usmlouvat nižší ceny za stravu a ubytování (ale to se týká hlavně doby mimo sezónu – v hlavní sezóně může být těžké vůbec nějaké místo najít).

Nyní, šestý den na treku a devátý od odjezdu si začínám říkat, že by to mohlo být konečně dobrodružnější – díky pohybu ve vyšší výšce a krásným výhledům na okolní hory.

Bude půl osmé, venku tma, v logii začínaní přestávat topit, tak se odporoučím a jdu hledat plácek pro stan.

Braga (Braka), Nepal
Úterý, 22. 11. 2016; 19:20 nepálského času