www.josefholoubek.cz - Nezávislý mladý dobrodruh s touhou po cestování a chutí na překonání výzev
english czech

Není natolik vzdáleného cíle, aby jeho dosažení nestálo alespoň za pokus...

West Highland Way

West Highland Way (dále WHW) byl můj poslední trénink před výpravou do Nepálu. Začal jsem si zjišťovat nějaké informace asi tři nebo čtyři měsíce před skutečným absolvováním trasy. Ale žádný velký průzkum. Hledal jsem něco, kde by bylo nějak zhruba uceleně popsaná trasa se záchytnými body. Zkrátka, aby si člověk, co tam nikdy nebyl, mohl udělat alespoň malou představu. Všude bylo něco, ale nikde nic, co jsem hledal. Procházel jsem různé diskuze, články, atd.

Strýček google se vším pomohl.
Z těchto informací jsem vycházel a mohl si udělat předběžný itinerář cesty (Londýn -> Glasgow -> Milngavie -> Fort Wiliam -> a to celé zpět).

Jako první jsem potřeboval vyřídit dopravu z Londýna do Glasgow a zjistit, jak jsou na tom vlaky z cílové destinace (Fort Wiliam) zpět do Glasgow.

Vzhledem k tomu, že jsem ze spořivé rodiny a časově celkem flexibilní, cestu vlakem zpět do Glasgow jsem hned zavrhl. I dva měsíce před plánovaným pochodem mě ceny moc nenadchly. Zlaté cestování v Čechách.

Jízdenku z Londýna jsem koupil přes společnost megabus.com. Vyšla mě na 4 libry(zpáteční). Obě cesty jsem koupil přes noc. V autobuse se člověk sice moc nevyspí, ale o to víc ocení následující noc pod stanem. Hlavně přijedete ráno a máte celý den na první kilometry z téměř 153 km dlouhé trasy.
Cesta přes noc zpět je na stejném principu. Během dne můžete v klidu přejet vlakem (z Fort Wiliam) nebo dojít pěšky z Milngavie do Glasgow.

Výchozí stanice je Milngavie. Z Glasgow jezdí vlaky asi za dvě až tři libry. Nevím, nezjišťoval jsem.
Řekl jsem si, že když mám v plánu trasu dohromady přes tři sta kilometrů, tak snad také mohu dojít na periferii Glasgow, kde Milngavie je. Díky google maps a navigaci v mobilu jsem tuto 11 km dlouhou trasu za cca 5 hodin zdolal. Hezky jsem si ji rozdělil a tři hodiny z výše zmíněných pěti jsem proseděl v Mc´Donaldu, který jsem na trase potkal. Práce je práce a nevěděl jsem, kdy zase budu mít přístup na internet (ten byl teda ještě ten den večer).

Podotýkám, že se psal únor 2016 a já v té době ještě neznal aplikaci mapy.cz. V současné době nepotřebujete vůbec žádnou mapu. Jen se dopravíte do místa startu, přes mapy.cz si stáhnete mapu této trasy a jdete.

Sranda byla, že jsem si zjišťoval informace na oficiálním webu této trasy a tam mi pořád nějakou mapu vnucovali (asi za deset liber). To jsem si raději dal po trase tři polévky nebo X čajů.
Na některých diskuzích jsem četl, že je mapa dobrá k tomu, abyste se mohli podívat, kde jste, jestli jste nesešli z cesty, kolik jste ušli km, atd.
Zaprvé, z cesty se snad ani sejít nedá – v uvozovkách to je pořád rovně (buď z jihu na sever nebo ze severu na jih).
Spíš si stačí na papír vypsat jen poznámky a záchytné body, ať víte, kolik jste ušli kilometrů a kolik vám jich zbývá.

Jako bonus jsem měl v plánu výstup na Ben Nevis (je to kousek od Fort Wiliam) a zabere to cca jeden den (čtyři hodiny nahoru a pak zhruba za půlku výstupního času jste dole).

Co se týče kempů, tak jich je na trase celkem dost a nejsou od sebe nijak moc vzdálení. Po trase máte i informační tabule s mapou. Tam jasně vidíte, kde jste a kolik vám zbývá do cíle. Opět důvod, proč je mapa zbytečná.

Se spaním si hlavu moc nelámu. Parkoviště, louka, zahrada, lesní planina, atd. Ale je potřeba místo vybírat obezřetně (např. na parkovišti za Mc´Donaldem mě nejdříve budili v jednu ráno sekuriťáci a pak v sedm ráno mi přijela domlouvat policie – to ale vyřešilo ID a příslib, že se rychle spakuju a vypadnu).
Po trase jsem v kempech nespal. V první řadě byly zavřené (šel jsem v první půlce února), nebo pronajali jen místo na stan (v průměru za 7 liber), ale servis (sprchy, WC, kuchyňka, bufet) žádný nebyl.
V létě (nebo v sezóně) to je na jiné úrovni. Já jsem denně chodil do cca sedmi až osmi večer a poté během další cca půl hodinky šel a na vhodném místě postavil stan.
Vyčetl jsem, že po trase chodí různé kontroly a mohou pokutovat, když spíte na místech, kde se nesmí stanovat. Proto chce místo vybírat pragmaticky a ideálně po setmění mimo civilizaci. Nebo stan postavit, až se setmí.

Některé oblasti jsou přímo označeny, že se tam stanovat nesmí (od března asi do listopadu = taky se mě to netýkalo). Tahle oblast je ale pouze (alespoň jsem to nikde jinde nezaznamenal) kolem jezera Loch Lemond (tedy asi 25 km).

Ještě máte (podle výše uvedeného článku) na trase dvoje boudy, kde by se dalo asi také přespat. Mám pocit, že jsem potkal pouze jednu, ale když jsem do ní nakoukl, tak teda nic moc. Zlatý stan.

Moje zkušenost se stanováním v mnoha oblastech v Evropě je taková, že kde vyloženě není zákaz stanování a nikoho to moc nepohoršuje, tak se přespat může. Samozřejmě, kdyby se tam nocovalo několik dní, mohl by to být problém. Ale jedno přespání nikomu vadit nebude. Ještě když se jedná o jeden/ dva stany.

logo-osobni

Publikováno: 20.2.2016 20:00