www.josefholoubek.cz - Nezávislý mladý dobrodruh s touhou po cestování a chutí na překonání výzev
english czech

Není natolik vzdáleného cíle, aby jeho dosažení nestálo alespoň za pokus...

Zamyšlení nad vděčností

Roky se nad tímto tématem zamýšlím a pořád ne a ne poskládat ty ideální slova, která by charakterizovala přesně to, co si myslím.
Žijeme v nejlepší době, jaká kdy na světě byla. Moje generace se narodila do svobodného světa překypujícího možnostmi. Během dospívání semnou vyrůstal i internet, začaly start-upy, zdokonalovala se elektronika, vynalezly se aplikace a spoustu, spoustu nových věcí o kterých se předchozím generacím ani nesnilo.
Já se teď ptám: měl bych být a jsem za to vděčný? Ano jsem a moc.

Ale jak mám tu vděčnost vlastně dát najevo? Přece mám mít radost už z toho, že mám kde bydlet, mám co jíst, ráno vstanu bez cizí pomoci, zapnu a svítím, otočím a teče teplá voda, atd.
Poměrně dost skvělých, přesto automatických věcí, je vlastně zadarmo. Počínaje slunečním světlem a konče třeba láskou nebo kamarádstvím (Ha… Kolik z vás může říct, že má opravdového kamaráda, na kterého se může kdykoliv obrátit a spolehnout?).

Tak jako musíme brousit pilu, aby lépe řezala, měli bychom dělat něco proto, abychom si uvědomovali tu skvělost doby, ve které žijeme.
Já si tuto metaforickou pilu vděčnosti obrušuji občasným ,,nekomfortem“ na cestách.

Lidské tělo je dokonalý výrobek, který si lehce zvykne na komfort, ale i dlouhodobě nepříjemné a náročné podmínky. Není to historicky ani sto let, kdy lidé přežívali roky ve strastiplných podmínkách koncentračních táborů, bez plnohodnotné potravy, léků a k tomu ještě denně vykonávali těžkou práci. Ano, je to extrém, ale příklad lidské houževnatosti, který bychom si měli připomínat.

Co je proti tomu nějaké zpoždění vlaku nebo letadla? Co je proti tomu křik šéfa v práci? Co je proti tomu absence mého oblíbeného jogurtu v regále? Co je proti tomu potřeba dokázat někomu v čem jsem lepší? Co jsou proti tomu dva dny zavřené obchody o svátcích? Co je proti tomu podzimní nachlazení?
Vůbec nic…

Pár let zpátky jsem ,,ŘEŠIL“. Sebe, ostatní, problémy ostatních, atd. Ale oči mi pořádně otevřela návštěva Nepálu na jaře 2016. Bída, v jaké tamní lidé žijí a přitom mají neustále dobrou náladu, to je něco neuvěřitelného. Přesto tam moje cesta vedla ještě dvakrát a doufám, že ne naposledy. Následovala návštěva Vietnamu a situace obdobná jako v Nepálu.
Kempování v přírodě, přespání u známého na zemi, stopování po Evropě, hodinový výpadek internetu, to je zkrátka banalita.

Vždycky se na světě najde minimálně jeden člověk, který by ten svůj život vyměnil za ten náš. Ať už jsme dolarový miliardář nebo třeba bezdomovec na pražském nádraží. Vždycky je na tom někdo ještě hůř…

Proto, až budete třeba pod tabulí městské MHD remcat, že má ,,jednička“ zase pět minut zpoždění, zkuste to vůbec neřešit. Pomůže to.

Josef Holoubek

Publikováno: 24.12.2017 12:00