Kurz přežití ve skotské divočině

K životu patří vzrušení a dobrodružství. A samozřejmě zkoušení nových věcí. Tohle všechno ještě s touhou trošku potrápit tělo mě v roce 2010 vedlo k absolvování kurzu přežití. Kurzy v Izraeli byly drahé a neřekl bych ani moc bezpečné. Proto jsem se rozhodl na doporučení vyrazit do Skotska.

Nabídka byla celkem zajímavá. Přijedete, odevzdáte elektroniku a věci s tím, že si necháte jen to nejnutnější.
Jídlo a přístřešek si připravíme sami, vodu najdeme a přefiltrujeme a celkem tohle všechno dokolečka po šest dní a pět nocí.

Do té doby zhýčkané tělo, žaludek a celková psychika měli dostat první pořádnou životní zatěžkávací zkoušku.
Z Londýna jsem letěl společností EasyJet do Galsgow, odkud jsem se musel dostal do asi 80 km vzdálené vesničk – spíš teda osady o dvou domech. Tady se nás celkem sešlo 9 a dva instruktoři.
Věci nám vzali, zkontrolovali, co u sebe máme a nemáme a terénními auty odvezli někam do lesů. Prozíravě to probíhalo už po setmění, takže jsem asi po hodině a půl jízdy neměl vůbec tušení, kde jsme. Jako by mi to ale bylo k něčemu platné.

Na místě proběhlo rychlé seznámení, rozdělení do týmů po třech a rychle jsme se pustili do zařizování nějakých základních přístřešků. Byl podzim a tím pádem víc pršelo, než bylo hezky.
K večeři jsme stylově dostali mrtvého holuba, kterého jsme si museli sami oškubat, vykuchat a poté na ohni opéct.
První velký problém – k zakládání ohně jsme měli jako suroviny okolní rozmoklý les a křesadlo. Nemělo cenu nadávat, vztekat se, ale trpělivě křesat a bránit dešti, aby ještě více rozmočil to, co jsme se snažili zapálit.

Během následujících šesti dní jsem pochopil, co vlastně takové přežití obnáší. Vlastně se pořád dělají dokolečka stejné činnosti od probuzení až po večerní pokusy o spánek:
– během polospánku je potřeba udržovat oheň, jestli nechceme ráno zažít opětovnou kovbojku s jeho rozděláváním,
– k snídani jsme měli většinou ovesné vločky s vodou (= příprava),
– během celého dne jsme neustále filtrovali vodu, která se musela převařit (na vaření a pití),
– k jídlu jsme si dopřávali pochoutky typu křepelek, veverek, zajíce, naučili se porcovat srnce, ochutit si přírodně vodu (nějakou tou bylinkou nebo většinou jehličím), vařit různé zeleninové vývary, atd.,
– sušit promočené oblečení,
– celou dobu jsme museli ,,rekonstruovat“ náš přístřešek, protože do něj pořád odněkud teklo, atd.
Příděly potravin byly vždy takové, abychom nikdy nebyli plně nasyceni.

Tento kurz přežití mi dal víc, než jsem sám při příjezdu očekával. Asi to nejpodstatnější byl fakt, jak je lidské tělo neuvěřitelně houževnaté a dokáže se přizpůsobit i těm extrémnějším podmínkám (které jsem si v dalších letech sám vyzkoušel). Začnete si vážit věcí, které v běžném životě pokládáte jako otravné (příklad sám za všechny je obyčejná zima – vždy je lepší zima/ mráz než déšť).

Čas na jednu stranu utíká hrozně pomalu, ale na druhou stranu než se nadějete, je večer. Při hodnocení dne si uvědomíte, jak jste vlastně neudělali nic kromě toho, že jste se snažili nasytit, držet relativně v suchu a zajistit si vodu.
Člověku odpadají běžné denní starosti a přemýšlí si nad věcmi, které ho normálně vůbec nenapadnou.

Po kurzu mě opět odvezli do osady, kde jsme se původně sešli. Stopem jsem se dostal do Glasgow, kde jsem přespal v parku a druhý den večer letěl zpět do Londýna.