Výstup na Ben Nevis

6. den

Měl jsem v plánu vstát brzo a hned brzo ráno zahájit výstup. Nevěděl jsem, co mám nahoře čekat.
Přijde mi, že se to všechno strašně hrotí (celkově ve Velké Británii). Předchozí večer jsem četl na dveřích centra informační materiály, jak je potřeba mít horolezecké vybavení a já nevím, co všechno. V uvozovkách to je jen 1 300 metrů vysoká krtina.

Ráno se to ještě vystupňovalo, když jsem si zabalil věci a šel vedle do informačního centra na kávu a čumendu.
V první řadě tam ten chlápek vytáhnul asi 20 stránkovou brožuru velikosti A4, kde byly fotky trasy nahoru. Začal mi říkat, jestli mám horolezecké vybavení (mačky, cepín, atd.), dále, že budu potřebovat určitě mapu a buzolu. Prezentoval mi asi 10 minut, jak mám jít nahoru, kde jsou záchytné body a vše ukazoval na fotkách v brožuře.
Nakonec se mě zeptal, jestli přece jen nechci mapu, že je jen za tři libry.
Raději jsem si koupil kafe.

Cesta nahoru je dlouhá cca 8 km. První čtyři kilometry jsou po kamenité cestě. Poté to začíná být více pokryté ledovkou a zhruba poslední tři km jsou už pod sněhem (někdy se i trošku boříte). Není to ale nic hrozného, co by nevyřešilo dobré podpírání hůlkami a s 25 kg těžkou krosnou na zádech.
Na výstup jsem měl nádherné počasí, slunečno a jasno.
Připomínám, že se jedná o období první půlky února (tuším, že v létě to bude bez sněhu 😉 ).
Nahoře jsem byl za necelé čtyři hodiny. Tam jsem pobyl asi dvacet minut. Dole bylo +5 a nahoře (převýšení cca 1 330 metrů) už -13 stupňů celsia.
Cesta dolů zabrala kolem 2 hodin.

S vybavením jsem na tom byl podle instrukcí z centra tak nějak mezi. Fakt tu chodili lidi, co byli vybavení jak při cestě na Mont Blanc, ale na druhou stranu mě předbíhali kluci, co šli v jeansech a jednou pet lahví vody v ruce.

Po sestupu jsem si uvařil čaj na ráno, namazal chleby na další den a pomalu vyrazil na protější kopec, kudy vedla cesta zpět.
Už se stmívalo, ale chtěl jsem si zase ukrojit nějaké kilometry z následujícího dne (hlásili zhoršené počasí), tak jsem chtěl být v dalším městě co nejdříve.

Při výstupu jsem viděl naproti, jak někdo z Ben Nevis sestupuje (světlo čelovky). Další dny jsem se dozvěděl, že se dokonce nějací lidi ten den co jsem tam šel, ztratili.
Po cca třech km výstupu jsem si postavil stan na takové lesní cestě v údolí.

Přes noc byla šílená vichřice. Hodně mi to házelo se stanem a kapku to zohýbalo pruty. To ale nebylo nic proti tomu, co jsem viděl ráno – v okolí byla spousta zlomených, vyvrácených a popadaných stromů. Vítr a déšť hlásili na následující celý týden. Hezké…