EBC trek – den strávený s oslíky

Ráno mě během balení vyrušilo zvonění zvonků. Vykoukl jsem z okna a viděl první karavanu oslíků. Hned jsem je začal fotit a byl trošku smutný ze špatných záběrů (to jsem nevěděl, že je budu míjet z obou směrů celý den).

Cesta směřovala dolů do vesnice Jubhing (1 680 m. n. m.). Opět jsem musel sejít pod osadu do výšky 1 500 m. n. m., abych přešel řeku. A stoupat zase nahoru do vesnice.
Pořád se šlo po kamenných schodech. Hlavně nahoru to bylo náročné. Ale i dolů, když se šlo blátem a musely se v tom hledat kameny, kam šlápnout.

Při procházení Jubhingem jsem si před výstupem do vesnice Buspa (2 360 m. n. m.) dal oběd (dvě moučné placky s pomerančovou marmeládou). Při čekání na jídlo jsem si prohodil pár slov se dvěma trekaři, kteří měli najmuté dva nosiče. Oni sami měli dva malé baťůžky, zato nosič měl jednu obrovskou nůši plnou jejich věcí.
Dojedl jsem a vyrazil jak jinak, do kopce.
Brány Buspy jsem procházel někdy kolem půl třetí a do další osady Paiya (Chudok) (2 700 m. n. m.) to mělo být dvě a čtvrt hodiny. Cestou se přecházelo sedlo Kari La (3 145 m. n. m.). Výhoda, což jsem si jen myslel, byla, že ze sedla to mělo být už jen z kopečka. Hold jsem se za poslední dny vůbec nepoučil.
Ze sedla jsem začal scházet kolem půl páté a když mi asi ve 20 min intervalech pořád říkali, že to je do Paiya (Chudok) dvě hodiny chůze (k čemuž si se svojí zátěží vždy přičtu ještě cca půl hodiny), začal jsem tušit, že to dnes asi nedám.
Vesnici jsem kolem půl šesté už viděl před sebou. Vzdušnou čarou to byl cca kilometr, ale po zemi kolem třech a ještě to bylo metr dolů, metr nahoru. A cesta byla samozřejmě jako čerstvě zorané pole.
Jako zázrakem jsem našel menší plácek (přesně na stan), kde nebylo bahno a bylo to kousek od cesty. Takže mi ani ranní karavana oslíků nebude kopat do stanu.
Rychle jsem postavil stan a po celodenním putování jsem zalehl a snažil se usnout.
Bylo to ve výšce asi 2 800 m. n. m.
Dýchalo se mi dobře, ale v noci jsem se několikrát vzbudil hladem. Poslední jídlo jsem měl polévku někdy ve tři odpoledne, tak si tělo žádalo své. Přespal jsem to.