EBC trek: Proč vlastně sem…

… a proč ne?
Nízkonákladové cestování mě baví. Hory mě lákají. A příležitosti by se měly ,,chytit za koule“.
Zpáteční letenka z Londýna do nepálského Kathmandů za necelých deset tisíc nabídla ideální příležitost jak svůj sen ve stagnující fázi ,,jednou pojedu“ přeměnit v realitu. Vyrazit za tyhle peníze pomalu na druhou půlku zeměkoule a na vlastní oči spatřit několik osmitisícovek včetně té nejvyšší byla dostatečná motivace ke koupi letenek. Psal se prosinec 2015, dva měsíce do odletu…

Ze spousty treků a dalších aktivit jsem se rozhodl pro jeden z nejznámějších – cestu do základního tábora Mount Everestu.
Plán by tedy už byl a mohl jsem přejít k realizaci. V té době jsem měl za sebou maximální asi 15 denní putování a ještě po Evropě. Teď se jednalo o měsíční výlet, z toho nějakých 26 dní na cestě, spaní pod stanem, v cizí zemi, na jiném kontinentu, … Zkrátka výzva.

Zajímavé je, že přípravy vlastně probíhají všechny stejně nebo hodně podobně. Je jedno, jestli jedete do českých hor, evropských nebo rovnou do Himalájí. Pro získání základních informací poslouží vždy asi nejlépe internet. Já se většinou kouknu na nabídku různých cestovních agentur, abych si udělal hrubou představu o trase a tím pádem i itineráři.
Poté tyto informace ,,prověřuji“ a dohledávám si detaily např. čtením nějakých cestopisů, které napsali lidi, kteří tam byli dříve. Stejně jsem postupoval i před cestou do Nepálu.

Výchozí trasy k Everestu máte dvě. Můžete přeletět z Kathmándů do vesnice Lukla a odtud pokračovat. Zpáteční letenka vychází v průměru na 300 dolarů. Zařizujete přes agenturu nebo sami na místě (opět asi přes agenturu).
Další alternativou je pozemní přesun autobusem do vesnice Jiri, kam se po cca devíti hodinách jízdy dostanete z Kathmandů asi za 700 rupií (necelých 7 dolarů). Odtud trvá cesta do Lukly necelý týden. Tento trek bych přirovnal k přechodu Nízkých Tater (nikdy jsem je ještě nepřešel), ale je tam podobně výškových metrů, jen trošku větší kopečky…
Dále, pokud máte více času a energie, můžete se pokusit přejít tři pětitisícová sedla. Vystoupit na minimálně dva kopečky nad 5 000 metrů, odkud je hezký rozhled třeba právě na Mount Everest.
Já plánoval v Nepálu využit celých 30 dní víza a tím pádem bych teoreticky měl stíhat jak návštěvu základního tábora, tak přechod všech tří sedel plus výstup na několik míst s krásnou vyhlídkou. Nicméně můj plánovaný výškový rekord před odjezdem měl být ,,pouze“ 3 718 m. n. m. a tady měla být nejvyšší výška o téměř 2 000 metrů výš (5 555 metrů vysoký kopeček Kala Patthar).

Vedle plánování trasy a hledání informací jsem musel také zintenzivnit fyzickou přípravu.
Po celou dobu jsem chtěl spát ve stanu, vařit si svoje jídlo, atd. To představovalo nějakých extra 10 kg zátěže navíc – přece jen stan, karimatka, spacák, jídlo, věci na vaření, atd. něco váží.
První část tréninku probíhala na Tenerife, mimo jiné přespáním ve výšce nad 3 200 metrů, na sopce Pico de Taide. Druhá ve Skotsku, kdy jsem prošel West Highland Way tam a zpět a celkově nachodil asi 350 km za 14 dní.
Psychicky jsem, myslím, připraven dobře. ,,Nový“ by pro mě měl být hlavně pohyb ve vysoké výšce. Jinak po procestování Evropy a vlastně i roky práce v cizině je tělo a hlavně hlava připraveno dobře.

Na různých debatách se probírá pojištění. Zajistil jsem si pojištění přes Alpenverein, ale všude psali, že musím ještě zaplatit nějaké místní agentuře, která se za mě při zranění zaručí a v případě potíží by pro mě přiletěl vrtulník.
Pochopil jsem to tak, že jedna hodina letu vrtulníku stojí třeba 2 000 dolarů, ale vrtulník ke zraněnému nevzlétne, dokud nedostanou zaplaceno.
To se ošetří tím, že dáte nějaké místní agentuře třeba 50 dolarů, kopii pojištění a pasu a v případě zranění jim musíte zavolat a oni zaplatí vrtulník, který pro vás přiletí. Poté si už agentura sama vymáhá proplacení s pojišťovnou.

Z mých zkušeností, kdy jsem chodil sám, tak to je naprosto zbytečné vyhazování peněz:
– kde jsou lidi, tak mi vrtulník (např. při výškové nemoci) mohou zavolat z každého gest housu. A co jsem se ptal, tak to je běžné, že vám ho přivolají.
– Pokud se přechází např. sedlo a jsem tam sám nebo i ve skupině, je potřeba mít vysílačku. Mobilní signál není. Tím pádem, když se někam zřítíte, stejně musíte dojít někam do ,,civilizace“ a o pomoc si zavolat. V mém případě, kdy ťapkám sám, bych měl tak jako tak smůlu a musel čekat, než by mě někdo ,,objevil“.

Suma sumárum, je to zbytečné.

Teď už si s odstupem času (a celkově po třech návštěvách Nepálu a absolvování třech treků) troufnu tvrdit, že vlastně není ani nic dopředu potřeba připravovat.
Na většině ,,profláknutých“ trasách máte spousty možností ubytování, stravování, dobití, ohřátí, atd. K Everestu se dá doslova dostat s malou krosnou, kde budete mít spacák, věci na převlečení a další nezbytné věci. Vše do 10 kg. Jen náklady budou vyšší. A jak to známe i např. z našich hor, s přibývající výškou se platí více (díky nepřístupnosti se většina věci od běžného jídla až po materiál např. na nábytek vynáší ručně, na hřbetech oslů nebo jaků).
Kdo má zkušenosti s cestováním, chodil po horách, tak pro něj bude největší problém představovat nadmořská výška.
Opravdu stačí jen projet program několika cestovek (nebo moje zápisky, kde uvádím vesnice/záchytné body, kudy jsem porcházel), kde podle jejich itineráře uvidíte zhruba plán trasy, poté si v Kathmándů koupíte mapu (nebo si ji stáhnete přes aplikaci mapy.cz) a jednoduše vyrazíte. Vše si lze vyřídit sám a ušetřené peníze můžete investovat např. do jídla, internetu či úplně jiných výdajů během vaší cesty.

Já v této rubrice prezentuji moji trasu, zážitky a tipy, jak ušetřit méně až více nákladů během celého pobytu.