EBC trek: Výstup na Gokyo Ri (5 360 m. n. m.) a přespání v sedle Renjo La (5 360 m. n. m.)

V noci se mi spalo bezvadně. Byl jsem níže a také mi přišlo, že nebyla taková zima. Budíka jsem měl nastaveného na šestou ranní. Čekalo mě jen zabalení věcí, příprava čaje a k snídani jsem měl chleba s máslem (máslo se mnou spalo celou noc ve spacáku, abych ho měl měkké).

Překvapivě jsem si musel odskočit kolem páté ranní. Do šesti jsem už jen polehával a čekal na zazvonění budíku. Asi deset minut před šestou jsem sám vstal. Prolil jsem se horkým čajem, začal připravovat další a snídat.

Směrem na Gokyo Ri jsem vyrazil chvilku po sedmé. Gokyo Ri je velký kopec vedle osady Gokyo. Na cca dvou km je převýšení cca 560 metrů. Celou cestu se mi šlo bezvadně. Klasicky jsem musel zastavovat a rozdýchávat se, ale to je v této výšce normální.

Co mě štvalo, tak byli ti, co šli dolů a jejich hloupé otázky. Pěšina co vedla nahoru, nevedla nikam jinam než na vrchol Gokyo Ri. Tím páde otázka, jestli jdu na Gokyo Ri mi přišla až moc trapná. To bych raději mlčel. Plus samozřejmě otázky, kolik váží můj batoh.

Za dvě a tři čtvrtě hodiny jsem se vyškrábal nahoru. Už kousek od vrcholu byl krásně vidět Everest a Makalu. Jen jsem si nahoře ověřil, která že to ta Makalu je (Everest jsem poznal snadno – byl největší). Na vršku jsem strávil asi půl hodiny. Udělal jsem spoustu fotek a chvíli jen seděl a kochal se – na tohle se zkrátka nedá vynadívat. I když je to pořád rádoby stejný pohled, stejně to je vše v pohybu (mraky, ptáci, osvětlení sluncem, atd.).
Dolů jsem šel necelou hodinku. To už byla cesta znát, že je rychlejší. Mohl bych jít rychleji, ale přece jen táhnu 25 kg těžkou krávu na zádech a na prachové a kamenité cestě jsem musel být obezřetný. Chvílemi byla cesta dost prudká, tak to se šlo mravenčím krokem.

Dole jsem si v osadě sedl za jeden dům a ze zbytku vody připravil čaj na další cestu. Také jsem se naobědval (chleba s paštikou).
Poté jsem zašel do jedné restaurace/hotelu. Šel jsem jen na horkou čokoládu. Místo hrníčku jsem si objednal celou malou konvičku (za 375 rupií – asi 7 hrnků).
Také jsem poprosil o tři litry vody do pet lahví.

Je půl 12 a plánuji vyrazit kolem 13. hodiny směrem k poslednímu sedlu Renjo La (5 360 mnm). Pod sedlem bych chtěl přespat a ráno vyrazit směrem Namche Bazar.
Počasí je zatím hezké, ale počítám, že kolem 15. hodiny začne zase mlha nebo sněžení.

Na sedlo vedla dlouhá pěšina asi 5 km. Šel jsem tam kolem čtyřech hodin. Nijak prudká nebyla nebo už jsem to možná ani tak nevnímal. Každopádně se mi šlo dobře.
Nejdříve se šlo pořád do kopce, poté se vystoupalo na takový převis, který byl mírně do kopečka a poté bylo poslední stoupání asi o sto výškových metrů do vrcholu sedla.
Po cestě jsem potkal dva kluky, kteří šli opačným směrem. Bylo to pod výstupem na první převis. Schválně jsem se jich zeptal, jestli je nahoře na sedle nějaké místo na stan. A oni hned důležitě, že určitě ne, abych spíš raději přespal níže, kde je za převisem jezero a také plácky na stan (to jsem i později viděl).
Nebyl bych to já, abych nepokračoval dále. Vždy jsem si vyhlédl nějaké záchytné body, kam bych se případně z vrcholu vrátil. Jak jsem se blížil blíže vrcholu, tak jsem si i říkal, že je hezké počasí a ráno bude určitě azurové nebe, tak by byla škoda, abych tam nespal a ráno přišel o super fotky východu slunce nad Everestem.
Jakmile jsem se tam doškrábal, byl jsem moc mile překvapen. Část vrcholu tvořila upravená kamenná podlaha (minimálně na dva stany) a také taková kamenná lavice. Zajásal jsem radostí.

Bylo ještě světlo. Krásné výhledy. Pode mnou se už začaly hromadit mraky. Byl jsem nad mraky a vyděl okolní vyšší hory – prostě nádhera.
Nastavil jsem si foťák na samospoušť a fotil si, jak si stavím stan. Později také přípravu jídla. Samozřejmě západ slunce nad Everestem a ostatními horami.

Přece jen jsem byl ve výšce nad pět tisíc, takže při západu slunce se začalo rychle ochlazovat. Oblékl jsem se do peří a zalezl do spacáku. Nejdříve jsem nemohl vůbec usnout. Byl jsem natěšený na ráno, jak budu fotit východ slunce (budík jsem měl na pět dvacet).

V noci jsem se několikrát vzbudil. Buď bolestí přeleželé ruky, žízní nebo se mi špatně dýchalo, jak jsem se zachumlal do spacáku.
Také jsem musel 2x na záchod. Nejdříve to bylo asi v devět večer. Obloha byla naprosto jasná, zrovna bezvětří a krásné ticho. Pod sebou jsem viděl osadu Gokyo, jak svítila.
Podruhé jsem musel asi ve dvě ráno. Situace byla stejná. Jen mi na obloze přišlo více hvězd a v osadě Gokyo už svítilo jen několik světel. Jen škoda, že se tohle nedá zdokumentovat.